úvodní stránka | cz | de | en | fr
Mikroregion Litovelsko | fotogalerie | seznam obcí | vyhledávání

Litovelsko

O obci trochu jinak (2008)

Znáte město Litovel? Asi si řeknete: co je to za otázku, jsme přece v Litovli! Ale znáte Litovel opravdu? Víte například, že kamenná boží muka nebo chcete-li kamenná kaplička, která nyní stojí v parčíku před litovelským muzeem, připomíná ukončení strašné morové epidemie? Na kapličce je letopočet 1564 a původně stála před hostincem U zeleného stromu. Mor v tomto čase zasáhl celé České země a našemu městu se nevyhnul. A v Litovli se tehdy stal „zázrak“. Při venkovní mši za městem stekla z oka svaté Pavlíny na obraze slza, což si lidé vysvětlili jako vyslyšení proseb za ukončení moru. A skutečně, šíření nemoci se zastavilo. Na tomto místě pak byla postavena kaplička. Přestože tam už dávno kaplička není, název ulice, Pavlínka, zůstal. A Pavlínka se dřív říkalo celé čtvrti, tedy i dnešní Kollárové (Jána Kollára) ulici. A to, že známá vila není básníka Kollára, ale advokáta Koláře, který se do vily přiženil, to už přece víme všichni, ne? Jinou morovou ránu připomíná sloup se sousoším uprostřed náměstí Přemysla Otakara. Byl postaven na památku ukončení další morové rány, která postihla město v roce 1714. A jeho autorem je sochař Václav Tender. Kdo že to je? Přece autor sloupu Nejsvětější Trojice v Olomouci! Olomoucký morový sloup byl v roce 2000 zapsán na Seznam světového kulturního dědictví USESCO, a to už něco znamená! Náš, litovelský, morový sloup byl postaven v roce 1724. Je ozdoben sedmi sochami patronů moru. Sochy v rozích na straně k radnici představují světce svatého Šebestiána a svatého Rocha. Svatý Šebestián zázračně přežil ostřelování šípy a lidé věřili, že je také ochrání před šípy morovými. Svatého Rocha zase zachránil před smrtí hladem věrný pes Godard. V podobnou záchranu věřili i lidé nakažení morem. Na opačné straně je svatý Karel Boromejský s knihou a křížem a František Xaverský. Oba v dobách morových epidemií pečovali o nemocné. Vrchol sloupu zdobí socha Panny Marie, ve výklenku pod ní je umístěna svatá Pavlína a před ní svatá Rozálie. Tito všichni měli nějaký vztah k morovým epidemiím a věřilo se, že svojí přímluvou mohou mor zažehnat. Ale opusťme historii. Jaký vztah mají okolní obce, tedy obce Mikroregionu Litovelsko (Bílá Lhota, Bílsko, Bouzov, Červenka, Dubčany, Haňovice, Cholina, Loučany, Loučka, Luká, Měrotín, Mladeč, Náklo, Náměšť na Hané Olbramice, Senice na Hané, Senička, Střeň, Vilémov) k Litovli? Město Litovel je jakýmsi přirozeným centrem oblasti. Lidé z okolních obcí do města jezdí k lékaři, nakupovat, za službami, do škol, do práce, za sportem, za kulturou a kdoví za čím ještě. Do Litovle mohou chodit pěšky nebo na kole (protože nejsou zdaleka a do Litovle vede některá z šikovných cestiček) nebo jezdit autobusem nebo vlakem (protože se jim nabízí nějaký šikovný spoj). Ale z některých obcí, hlavně z těch, které jsou na hodně romantických místech, lze do Litovle dojet snad jen vlastním autem. Někdy v noci i taxíkem. Ale i za to návštěva Litovle stojí, zejména mladým. Z čeho má starosta Litovle, města s 10 047 obyvateli (včetně místních částí Březové, Chořelice, Chudobín, Myslechovice, Nasobůrky, Nová Ves, Rozvadovice, Savín, Tři Dvory, Unčovice a Víska) pan MVDr. Vojtěch Grézl, největší radost? Do města přijíždějí nejen obyvatelé z okolí, ale stále více i turisté z celé ČR i zahraničí. A co mu dělá starosti? Ve městě je nedostatek stavebních míst.